Doporučuji používat VPN pro větší bezpečnost na internetu.

Student informatiky

Za minulý rok jsem napsal na tento blog pouze 2 příspěvky a spousta lidí se ptá, co se stalo po tom, co jsem opustil školní systém v červnu 2014. Po necelých 2 letech (ten čas neskutečným způsobem letí) cítím povinnost podělit se o tento příběh. Ne, že bych tento příběh vyprávěl rád, ale třeba v něm někdo najde poučení pro sebe.

Programování

Těsně po opuštění školy jsem tak nějak vyčkával na říjen, kdy poletím do Anglie za svým snem – žít natrvalo daleko od Česka, začít znovu se slušným platem a vidinou neomezeného kariérního růstu. O prvních dvou týdnech v Anglii jsem psal články tady a tady. Anglie je krásná a dovedl bych si tam představit svůj budoucí život i nyní. Naučila mě však, že množství vydělaných peněz nerovná se pocitu štěstí, ale je mnohem důležitější dělat práci, která vás baví i za menší peníze. Pravdou je, že jsem práci ve skladu úplně fyzicky nezvládal a nesplňoval místní normy, a proto jsem měl směny jen 2 dny v týdnu, které mě nedokázaly uživit. K tomu bylo špatné bydlení s Indy, a tak jsem se rozhodl už po měsíci vrátit zpátky. Na tento měsíc v Anglii už však nikdy nezapomenu a možná to byla zatím nejlepší zkušenost v mém životě.

Po návratu do Česka jsem začal hledat svůj první skutečný full-time job a říkám si, tady jsem doma, něco slušného si najdu, hodím si kurzy angličtiny pro lepší job a vycestuju třeba za rok zase někam.

Tady jsem ale tvrdě narazil. Odmítly mě všechny banky jako pracovníka přepážky, žádná účetní firma mi nedala šanci začít kariéru účetního a kolíček do rakve mému sebevědomí bylo odmítnutí od IKEA a O2, abych dělal prodavače v jejich obchodech.

Peníze jsem však potřeboval, rodiče byli neúprosní, a tak jsem měl obrovskou radost, když mě přijali jako směnárníka v centru Prahy. Plat se pohyboval kolem průměrné mzdy, což není pro začátek vůbec nic špatného. Z morálních důvodů jsem však tuto práci opustil ve druhém týdnu ještě před kompletním zaškolením. Na tohle téma určitě doporučím i video Praha vs. Směnárny.

Během měsíce na pracovním úřadě mě vzali na poštu jako pracovníka přepážky. Připadalo mi to celkem fajn, plat celkem ušel a šéf básnil o tom, kam to tam můžu dotáhnout. Rodiče milující státní podniky měli radost a já jako libertarián jsem v tomto státním podniku podepsal smlouvu.

Vydržel jsem přesně 1 měsíc. Vzdát jsem to chtěl už zhruba v půlce, kdy se mi dělalo nevolno při každé cestě do práce. Pošta je takový McDonald s papírama a nejhorší to snad je, když pošta zavře a vy tam ještě další 2 hodiny v tom topíte. Podepsal jsem mlčenlivost, takže nemůžu nějak zacházet do podrobností, ale z mého pohledu to byl ten nejvíc promarněný měsíc mého života. O víkendu jsem neměl energii na nic a jen jsem byl plný stresu z pondělí. Ke všem co tuto práci vydrží dělat, chovám hluboký respekt.

Při odchodu z pošty se mi v hlavě probudila myšlenka na to, že půjdu znova studovat a tentokrát úplně změním obor a půjdu na IT. Stejně jsem k tomu měl ve volném čase vždycky blízko a žijeme jen jednou a co víc můžu ztratit? Podal jsem tedy přihlášku. Musel jsem ale pořád hledat práci, která mě bude živit než opět dostanu statut studenta. Skoro jsem získal pozici účetního, ale nakonec to nevyšlo. V zoufalství jsem vzal pozici kustoda – securiťáka v Národní galerii. Odešel jsem po 3 měsících přesně před koncem zkušebního období. Tyhle promarněné 3 měsíce mi jen tak nikdo nevrátí. Práce skoro za minimální mzdu a denně jen chodíte a díváte se stále na ty stejné obrázky. Žádný telefon, žádná hudba, jen minimální rozptýlení, když si povídáte s babičkami, které tam s vámi také hlídají. Měl jsem tedy 3 měsíce jen na svoje myšlenky.

No a zbytek příběhu už většina mých přátel zná. Přijali mě na informatiku na ČZU na denní studium, vzali mě zpátky do kina na brigádu, kde mě hned po měsíci povýšili na supervizora. V tomto období se mi vrátila chuť do života. V kině pracují lidé v mém věku a ve škole jsou také mí vrstevníci. Neustála společnost starších „usazených“ lidí, se kterými si nemám moc co říct, mě spíše unavovala než nabíjela.

Ta práce supervizora byla opravdová výzva a ze začátku mě to neskutečně nadchlo a byl jsem za to moc vděčný. Ovšem brzy jsem zjistil, že je to extrémně stresující a že 95% náplní mé práce je doprošování se brigádníků, aby mi obsadili zítřejší směnu a agentura nedostala od kina pokutu. Takže to bylo tak trochu naruby. Sice jsem byl vedoucí pracovník, ale spíše jsem byl pravá ruka manažerů, která konala co mi přikázali a sám o sobě jsem měl zodpovědnost jen za obsazení směn, což byl sakra velký oříšek. Zkušenost to byla krásná a jsem za ní vděčný, ale nikdy více bych to dělat nechtěl.

V listopadu, 3 měsíce po tom co začala škola, mě přijali do Czech-us jako IT asistenta. A to bylo to nejlepší, co mě vůbec mohlo potkat. V práci využívám snad všechno, co jsem se doposud naučil při tvorbě webových stránek, firma je to extrémně přátelská a nabízí vynikající produkty, na které musí být každý pyšný. Je krásný pocit používat znalosti, o kterých jste si mysleli, že využijete jen při vlastním online podnikání, které bylo vždy mou vášní – stejnou vášní jako psaní článků a paradoxně příležitost občas něco napsat mám i v Czech-usu. Pomalu se začínám starat i o affiliate marketing a stále se učím spoustu nových věcí. Cesta k takové práci byla dlouhá, ale vyplatila se. Cítím se velice motivovaný pro tuto firmu udělat cokoliv.

Chtěl jsem opustit kino (už tam dělám jen pokladního), ale pracuje tam tolik dobrých přátel a peníze navíc pořád potřebuji, že zvládám obojí. Tohle léto přes Czech-us vyrážím jako plavčík na Work and Travel do USA, takže se můžete těšit na veselejší a živější blogy! :)

Co se týká školy, tak stále nejsem studijní typ, ale na ČZU je to o mnoho snažší než na VŠE. I tak bude boj to dotáhnout do konce, ale pokud chci strávit další léta v Americe, tak musím mít status studenta a to je celkem dobrá motivace :)

Abych se dostal k tomu jaká je informatika, tak pro člověka z obchodní akademie je to velká neznámá. Kolem vás je spousta nerdů a téměř žádná dívka. Nedá se to moc okecávat, jak jsem byl zvyklý, ale tak nějak cítím, že oproti ekonomii to má smysl. V každém případě do praktického života si toho ze školy zatím moc neodnáším, jsem stále velký kritik českého školství a mít peníze, tak mizím třeba do Holandska :)

PS. Tohle až si přečte nějaký HR, tak mě určitě nezaměstná :D Ale loajální být umím, pokud mě práce baví a naplňuje. Důkazem budiž kino, kde jsem nastoupil v srpnu 2013 a snad budu i několik let pracovat pro Czech-us <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *