Doporučuji používat VPN pro větší bezpečnost na internetu.

Druhý týden v Anglii

Stačily dva týdny a po městě už se celkem slušně orientuji. Věci se začínají usazovat a mám strach ze stereotypu, který mě v nové práci čeká. Doufám, že brzy chytnu kondičku a ve volném čase toho budu více podnikat a méně spát.

Minulý článek přinesl nečekaný úspěch, a protože jsem ho publikoval i na Lochnesce, tak se mi ozvali různí lidé s dotazy. I kdyby to jen jednomu člověku dalo signál, že by měl zkusit změnu, tak by to byl úžasný výsledek.

Bydlení

Už se tu dá v pohodě bydlet a spát. Pořídil jsem si osvěžovač vzduchu a domluvil s landlordem topení.

Teprve v pondělí, po 5 dnech bydlení, jsem potkal i čtvrtého spolubydlícího, který je černoch, takže máme takovou multikulturní domácnost :) Do teď nevím, co tu měli zrovna můj první den za párty, ale všichni 4 jsou milí, kdykoliv je potkám.

I přesto mě potěšila informace, že si Slováci chtějí za 2 měsíce pronajmout celý dům pro sebe a nabídli mi bydlet s nimi, tak doufám, že to klapne. Přece jenom není nad to bydlet s přáteli.

Práce

V sobotu byl 2 hodinový trénink, kde jsem se všechno naučil. A co konkréně dělám? Naberu paletu, jezdím s ní kolem klecí a hodinky na ruce mi říkají, kolik zboží mám, do které klece vhodit (na spoustu prací by stačilo 5 let povinné školní docházky a komu stačí tohle, tak tam ten zbytek chodil zbytečně). Legrace přišla až po tréninku, kdy se nám nechtělo čekat 2 hodiny na nejbližší autobus a rozhodli se jít domů pěšky. Cesta hodina a půl, vzdálenost 4,5 míle – zatím nejsem zrovna moc chodící typ, ale užitečná příprava na to, co moje nohy čeká následující dny.

V neděli se měla agentura ozvat ohledně práce v pondělí. Ozvali se až v pondělí kolem poledne, abych dorazil v úterý na 6 hodinu ráno. Hodně se mi ulevilo, že už konečně budu mít peněžní příjem, protože z úspor bych tu moc dlouho nepřežil.

První pracovní den

Budíček na 4 ráno z teplé postele do studeného pokoje, kde se ještě netopilo. V koupelně ani topení není, takže ranní sprcha bude asi vždy v té nejchladnější místnosti v domě… K snídani jsem si dal 3 banány a zapil je Coca Colou z Tesca, kterou jsem ještě přibalil do batohu s sebou do práce. Naházel jsem věci do batohu – šálu, čepici, svítivou vestu, nástavec na hodinky, náprstek na kabel od hodinek a speciální rukavice, kterými lze na hodinky klikat.

Neměl jsem s sebou žádnou svačinu, tak jsem se na stanici autobusu nechal zlákat na McDonald’s, kde jsem si koupil jednoho double cheeseburgera (pro porovnání, v ČR stojí normální cheese 25 a double 55 korun, v UK normální 0,99 libry a double 1,49 libry – tak jsem to usoudil jako lepší možnost, v ČR se samozřejmě vyplatí koupit 2 cheeseburgery). Byl jsem na zastávce mezi prvními, a tak jsem měl štěstí, že jsem si mohl sednout. Autobus byl narvanej k prasknutí pracovníky ze všech možných skladů ve Swan Valley.

V autobuse jsem si uvědomil, že nemám svojí vstupní bezpečnostní kartu! Bylo pozdě a musel jsem jet bez ní. Celou cestu mi tedy běhalo hlavou, jak jim to vysvětlím. Dopadlo to však hladce a dostal jsem kartu návštěvníka. O skříňku se musí žádat, takže jsem najednou nevěděl, co se svým batohem (Marcel mi nabízel jeho klíček, že jí nepoužívá, ale já měl tenkrát plnou hlavu jiných věcí a teď jsem na to doplatil). Naštěstí jsem si dal věci k Arekovi (ten polský kamarád se kterým jsme šli pěšky domů z tréninku). Další den mě napadlo si vzít jen igelitku a prázdnou jí složit do kapsy. Skříňka není potřeba, ale mohl bych si brát z domova levnější svačinu a pití.

Bylo nás tam spoustu vyjukanejch nováčků, takže jsme si radili, jak zapnout hodinky a pořád jsem šmíroval, co dělají ostatní. Až se začalo pracovat, tak už to bylo technicky jednoduché, ale fyzicky dost únavné. Jsem zvědavý, jak to budu zvládat dál. Protože jsem nerozuměl, jak je to ohledně přestávky (že si jí můžeme vzít, kdykoliv chceme), tak jsem pracoval 7 hodin bez ní. Propustili nás v jednu hodinu s tím, že zítra se jde zase a mělo by se pracovat standardně do dvou. Můj výsledek byl 54% normy, takže ačkoliv jsem jel poctivě a bez pauzy, tak bych se měl dostat do dvakrát tak rychlejšího tempa. Z nováčků, co jsem se ptal, však nikdo neměl žádné úžasné výsledky, nejvíce kolem 70% normy.

Během práce je dost nepříjemné, že téměř nikomu nerozumím. Snad to bude časem lepší. Po práci jsem se stavil nakoupit nějaké potraviny, vyřídil poslední věci s landlordem, najedl se a hurá do postele.

Druhý pracovní den

Ráno jsem vystoupil o 2 zastávky dřív, ale ještě jsem se stihl včas vrátit. Ve tmě vypadají všechny sklady stejně. Na uvítanou hučel alarm, takže jsem spolu s ostatními usnul v kantýně a pracovalo se o 2 hodiny později. Celkově mi práce šla líp od ruky a přišel jsem si ve všem takovej jistější. Řekl bych, že jsem měl mnohem víc energie než první den.

Třetí pracovní den

Většinu času jsem nosil 12-15 kilové krabice. Už po prvních dvou hodinách jsem měl pocit, že mám za sebou hodiny 4 a je čas na přestávku. Nějak se to zvládlo, ale celé odpoledne jsem po práci prospal.

Pátek

Po 3 dnech práce mi dala agentura volno. Na jednu stranu mi volný den bodne, protože zkusím navštívit banku a půjdu se uvolnit za Slováky s Marcelem. Na druhou stranu bude méně peněz. Během pátku mi agentura napsala, že mám volno i v sobotu…

Banky

Založit si běžný účet v Anglii je porod skoro jako žádat o hypotéku v Česku. Mám pocit, že na tom nejsou na vinně banky, ale přehnaná státní regulace. V Česku mám 4 běžné účty a založení každého z nich trvalo mezi 5 až 15 minutami a stačily 2 doklady totožnosti (řidičák, občanka, pas nebo rodný list).

Tady jsem šel prvně do HSBC. S sebou jsem měl pas (jako proof of identity) a smlouvu od pronájmu od landlorda (jako proof of address). Právě proof of address je ten problém. Řekli mi, že musím zajít ke svému zaměstnavateli, aby mi napsal dopis na mou adresu, kde potvrzuje, že u něho pracuji. A aby toho nebylo málo, tak jsem se dozvěděl, že toho mají příští týden plno a nejbližší termín schůzky si můžu dát až za 8 dní. What?! Já ani nevím, které dny budu v práci a jestli tam budu odpoledne nebo dopoledne.

Mezitím jsem zašel do pobočky své agentury Templine v centru města, abych dostal zmíněné potvrzení. Tam mi řekli, že nemají společnou databázi a musím si toto vyžádat přímo v práci. Tam ovšem nemám na takové legrácky čas, protože 10 minut po směně mi odjíždí autobus a na další bych musel čekat 2 hodiny. Takže to zkusím nejspíš o přestávce na oběd…

I tak jsem ve stejný den zkusil štěstí v Barclays. Tam mi řekli, že ideální proof of address je dopis s NIN, který mi dorazí nejspíše až za měsíc a půl.

A teď si představte, kdybych v UK nebydlel, neměl tu práci a chtěl si jen tak udělat běžný účet jako občan Evropské unie. Něco takového asi není možné. Na druhou stranu musím uznat, že banky se uvnitř tváří příjemněji než ty české. Ihned za vámi přijde pracovník s iPadem a ptá se, co potřebujete. Je to takový příjemný servis, ne jako když nás v Cinema City nutili oslovovat lidi ve frontě a učit je, jak se nakupuje přes internet :-)

Školy a studenti

Přijel jsem se záměrem poznávat i nějaké místní, ale je to těžší než se na první pohled zdá. Infiltrovat se na nějakou přednášku University of Northampton je prakticky nemožné, ne jako na českých školách, kde jsou volně přístupné. Školné je 7000 až 9000 liber ročně (250 – 320 tisíc korun). Každý si musí spočítat, jestli se mu to vyplatí. České vzdělání tu moc neuznávají, samozřejmě záleží na oboru, ale pro zaměstnanecký typ lidí to pořád může být zajímavá investice.

Když jsem ve čtvrtek ve 4 ráno potkával opilé studenty, tak jsem jim trochu záviděl. Ale pořád si myslím, že je lepší teď trochu zabrat a později si užívat ekonomickou svobodu než to dělat opačně jako většina lidí.

Politická aktivita

Mám v plánu navštívit meeting politické strany UKIP, který se koná jednou za měsíc a ten říjnový mi už unikl. Další se koná 5. listopadu. Když bude čas a síla, tak bych jim trochu pomohl v kampani příští rok.

Doporučuji také: První týden v Anglii

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *